Jsem fanda veškerých technik přívlače, které existují, a totéž  platí i u druhového zastoupení lovených ryb. Pstruzi, okouni, candáti… Každá ryba má své období sezóny a každé z nich je potřeba se řádně pověnovat. Období, které mám asi stejně jako vy nejraději, je bezesporu podzim. Voda se začíná ochlazovat a ryby obzvláště ty velké aktivně vyhledávají potravu, aby si vytvořily tukové zásoby na zimu.

Rybařina začíná být zase efektivnější…

Herring shad, dlouhá štíhlá nástraha s výraznou “bambulou”, je na velké candáty to pravé.

Tato část roku se však dá ještě více rozdělit. A mně na ní nejvíce baví  období prvních studených dešťů, které trvá zhruba od poloviny října do poloviny listopadu. Intenzita srážek je ještě stále tak silná, že dokáže výrazně rozvodnit i nížinné řeky.

Pro nás lidi je to začátek skutečného podzimu a pro ryby je to impuls a také poslední možnost,  jak se za zvýšeného průtoku dostat na svá zimní místa výše proti proudu, na místa kde mají klid, šetří energii a potravě jsou na dosah. Toto na ryby štědré období ukončí až první silnější zámrzky a navrácení průtoku na standardní hodnotu.

Rychle a úspěšně zdolat, to je oč tu běží.

Nás vláčkaře samozřejmě zajímá ta dravá polovina ryb, ta putuje za bílou rybou a cestou nemilosrdně vymetá rybí “odpočívadla”. Taková, která se nacházejí v příbřežních partiích mimo silný tah vodního proudu.

Jsou to mnohdy jen malé, nenápadné výkusy ve břehu, ale ani ty nejmenší se nevyplácí podceňovat. Buďte si jisti, že pokud jsou na dánem místě “nervózní” rybičky, které občas něco prožene pod hladinou, tak candátí čelisti jistě nebudou daleko. Ideální doba lovu v takových podmínkách je ihned z rána a těsně před koncem povolené doby lovu, tedy za tmy.  Tehdy je šance přelstít některého z velikánů vždy největší.

To však neznamená, že nemůžeme být úspěšní i během dne, právě naopak, ale mé osobní údaje v  imaginárních tabulkách vždy poukazují na čas, než okolní přírodu prohřejí první paprsky slunce.

V tomto období nemá smysl  sestavu nikterak zjemňovat, jelikož s protahujícími candáty táhnou i sumci a obzvláště na velkých řekách můžeme natrefit na skutečné mohykány, a i když ti nejsou zrovna v našem hledáčku, ale přesto zaberou, je potřeba zdolat i je.

S jemnou sestavou budeme mít jistě více záběrů, ale kdo chce zdolávat mírové candáty, když jsou pod hladinou skutečné ponorky. Mnohdy mi připadne jako by kolegové, které běžně potkávám na břehu, dle výbavy ani velkou rybu zdolat něchteli.

Jemná sestava se šnůrou nízkého průměru má na řece vynikající propad vodním sloupcem, ale nulovou odolnost proti oděru a o zdlouhavém zdolávání běžně velkých ryb ani raději nepíšu.

Samozřejmě, že i mně se v minulosti podařilo několik husarských kousků –  během prosincové okounovačky jsem zdolal s 0,14 monofilem i sedmikilové candáty, ale rybařina co se týče vybavení nemá být nikdy o náhodách.

Vždy se řídím pravidlem “Není důležité veliké ryby přelstít a přesvědčit k záběru, je důležité je úspěšně zdolat!”

Savage Gear Fat-T Tail minnow

Moje sestava

Pro tento typ a období roku je v mojí pravačce číslo jedna  Savage gear Bushwhacker v gramáži 80 g osazen navijákem Okuma ceymar c-40  a návinem 0,22 pletené šnůry zakončené ve většině případech fluocarbonovým 60cm dlouhým návazcem o průměru 0,40mm. Sestava dostatečně silná, že by nás trofejní candát nebo ani větší fousáč nemusel zaskočit.

Nedílnou součástí mojí výbavy je i prostorný podběrák s delší rukojetí, který mi umožní rybu i z vyššího břehu bezpečně podebrat.

Nástrahy

Rád chytám na delší štíhlejší gumy s větší bambulou na konci, ty mají skvělý propad vodním sloupcem a nabízejí výrazné vibrace, které jsou u mě vždy před barvou na prvním místě.

Velice jsem si oblíbil tyto tři : Savage gear herring shad, fat-t tail minnow a cannibal shad. Velikosti nástrah vždy volím 10 – 19 cm a gramáž hlavičky 30 až 45gramů dle hloubky a síly proudu. Pokud nejsem schopný zřetelně cítit klepance o dno, ihned volím hlavičku těžší.

Do hry by mohl významně zasáhnout i potápivý wobler, ale jeho použití je mnohdy nemožné, protože valící se voda s sebou nese i spoustu nečistot včetně vodních trav, které snadno uvíznou na trojháčcích či lopatce.

Na velkých řekách běžně mezi candáty lovíme i sumce. Nástraha SG Cannibal shad

Ponorka

Koncem října loňského roku se mi podařilo ulovit hned několik velkých candátů, ale jen jedna ryba byla skutečně výjimečná a to díky stavbě a mohutnosti svého těla. Rád bych napsal nějaký nervydrásající příběh o jejím zdolávání, ale moje výbava je dostatečně silná, a já bych si jen zbytečně vymýšlel, tak je tu alespoň několik řádků.

Ráno probíhalo tak,  jako obvykle, brzké vstávání, teplé oblečení a černá káva, již jsem usrkával v autě, které pomalu ukrajovalo mlhavé kilometry. K řece jsem dorazil ještě za tmy téměř hodinu před povolenou denní dobou, a proto jsem nemusel tolik spěchat. Na místo jsem musel dojít po svých, a tak jsem na “flek” přišel tak akorát a mohl už jen plynule chytat.

Neházel jsem nijak daleko a vždy po vyklesání jsem nástrahu vedl dlouhými přískoky ke břehu a cítil každé její klepnutí  do tvrdého dna. Najednou na rozhraní proudu a tišiny několik málo metrů od břehu jsem nástrahu jakoby do něčeho natáhl. Vzhledem k tomu, že dno v tomto místě detailně znám a vím, že tu vázka není, instinktivně jsem zasekl.  Byla to ryba… a těžká, ihned po záseku se  začala válet u dna a já byl přesvědčen, že na druhé straně je menší sumec, proto  jsem se do prutu opřel, abych zdolávání nikterak neprotahoval. Když jsem rybu prvně  přizvedl k hladině, tak i ve tmě jsem jasně rozeznal, že se nejedná o sumce, ale o slušného candáta.

Ihned jsem snížil tlak a povolil brzdu navijáku, aby se mi candát na silnější sestavě nakrátko pod prutem nesetřepal. Několik málo výpadů a candát již odpočíval v prostorném podběráku. Sklopil jsem jeho obruče pro lepší manipulaci, abych rybu pohodlněji  vynesl na rovný plac kousek nad břehem, ale jakmile jsem síť i s obsahem přizvedl, uvědomil jsem si, že v podběráku je něco extra! Rozsvítil jsem čelovku, abych se podíval, co mi dnes svatý Petr nadělil, a  v ten moment jsem téměř neandrtálským řevem vyplašil veškerou faunu v širokém okolí.

Díky adekvátnímu vybavení bylo bezpečné zdolání tohoto 98cm kusu otázkou chvilky.

Mohutný vysoký candát v naprosto super kondici, kterému jsem následně naměřil 98 cm –  o 4 cm více než mému dosavadnímu maximu. Následovala série fotek samospouští  pořízených z provizorního stativu a pak už jen rychlé puštění zpět  do řeky, která byla stále zahalena do tmy. Candát se příliš dlouho neprobíral, máchl ocasní ploutví, čímž mi dal studenou sprchu a byl pryč…

Na památku mi v podběráku nechal částečně natráveného dvaceticentimetrového karase, kterého vydávil, což jen utvrdilo moji teorii o používání velkých candátích nástrah.

Chytejte a úspěšně zdolávejte veliké ryby na odpovídající náčiní.

Tomáš “Fiďák” Fiedler

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Prosíme, vložte komentář
Prosíme, vložte své jméno