V polovině listopadu jsem s kamarádem Radkem vyrazil na mojí nejoblíbenější vodu Orlík. Už před výpravou mě Radek hecoval, že nevytáhnu většího kapra z hloubek přes 20 metrů. Měli jsme na to šest dní. 

Opět jsem byl na místě, kde jsem nikdy před tím ještě nechytal. Po chvíli hledání echolotem jsem si našel krásnou hranu, která padala z 21 do 30 metrů. Zakrmil jsem mojí oblíbenou Giganticou a čekal co se bude dít. Hned druhý den ráno přichází jízda a v podběráku končí krásný šupinatý lysec. Nikdy jsem tady na takové hloubce nechytal, proto jsem byl překvapený. Přesně za 24 hodin ze stejného místa opět záběr. Zdolal jsem kapra a já nevěřícně koukám do podběráku. Říkám si, že je to snad zase ta samá ryba co včera. Fotoaparát vše potvrdil. Takže kdo tvrdí, že jedna a ta samá ryba nemůže zabrat během jednoho dne, se mýlí. V ten stejný den po obědě konečně zabral kapr na kterého jsem čekal. Patnáctikilový pupkatý šupík po krásném boji ze člunu z 21 metrů končí v podběráku. Sám jsem trošku překvapený z jaké hloubky ryby berou.

Za zmínku ještě stojí další krásný šupinatý lysec, které v poslední době nějak přitahuji. Celou výpravu jsem nakonec odchytal na stejné hloubce. Kapři brali, tak nebylo nutné nic měnit. Trošku mě překvapilo, že z takové hloubky brali i násaďáci. Nebyly to žádné náhodné ryby, protože jsem ulovil 25 kaprů. Všem přeji poslední krásné chvíle tohoto roku a nebojte se u vody trochu experimentovat.

Za Nikl Team – Vlasta Jakoubek

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Prosíme, vložte komentář
Prosíme, vložte své jméno