Jaro, doba před třením, patří mezi nejlepší období roku k ulovení největších a nejtěžších kaprů. Říkají to skoro všichni. Jenže pro mě toto období bylo od roku 2013 spíše utrpením, neboť se mi nikdy nedařilo kapry správně lokalizovat a první ryby o hmotnosti přes 10kg jsem lovil až někdy na začátku prázdnin.

Duben
Letošek jsem nechtěl nechat náhodě a už v zimě si seskupil veškeré negativní zkušenosti a v plánech do budoucna se jím snažit vyvarovat. Plán byl zhruba takový… Začátek dubna, čas vyrazit do městské části řeky Labe, k jednomu z mnoha přístavu… Kam ryby z řeky najíždí za rychleji se ohřívající vodou. Od kamaráda jsem zjistil, že největší ryby odchytával v minulosti v největší blízkosti přístavních larsenů. Tam směřoval můj první prut. Druhý prut dopadal na rozhraní hlavního proudu a tišiny, tvořenou velkou kosou, ze které jsem chytal. Ačkoli voda měla sotva deset stupňů, krmil jsem vcelku dost. Cirka 5kg denně, abych ryby zastavil. Trefil jsem se a každý ze tří dnů strávených u vody jsem zdolal tři kapry. Druhý kapr výletu dokonce atakoval hranici 14kg. Na první výpravu spokojenost „number one“.

Taktika se vyplatila
Byla polovina dubna, voda v řece se stále pohybovala okolo 10 stupňů a já mířil na novou oblast, kde řeka téměř stojí a po celé její šířce je hluboká více, než kdekoli jinde. Krom toho se jedná také o nejvíce kamenitou část úseku, kde se nachází více sláviček, škeblí a všelijaké podvodní havěti, kterou kapři přijímají jako přirozenou potravu. Z jara pro kapry snadno dostupná energie a zásoby pro tření. To jsou faktory, podle kterých jsem se rozhodl vyrazit právě sem. Co se týče krmné kampaně, vsadil jsem opět na větší množství boiliesu, ovšem plnohodnotného, žádné krmné. Pro tento lov jsem si vytvořil takovou taktiku. Ta byla taková, že vytvořím velký krmák, přímo před sebou a do něj nahodím horní prut. Spodní prut pak blíže ke břehu a hodně dolů po proudu, abych odchytával opatrné velké kapry, zobající zbytky krmení unášené proudem dolů z hlavního krmáku. Zprvu se rybám moc nechtělo, ale nic jsem neměnil.

Druhý den, přesně ve 12 hodin přišla první jízda a já otevřel skóre krásným pupkatým šupináčem něco ke 13kg. Po něm následovala pauza. Večer přišel další kapr, opět na horní prut… Velikostně úplně stejný. Ráno se neslo v roli zas a opět horního prutu… Zdolával jsem kapra za kaprem, ovšem žádný, pro kterého jsem sem jel. Třetí večer se to prolomilo! Spodní prut, dvě pomalé jízdy, jedna ve 20:30, druhá ve 21:56, tedy 4 minuty před koncem lovu. 14,8kg a 15,1kg!

Květen
Po těchto dvou prodloužených víkendech byla potřeba dohnat pár věcí ve škole a tak jsem jezdíval spíše na přesnočky nebo naopak přesdenní lovy. Trochu jsem se zdokonalil v lovu na zigrig. Zdolávat ryby s 11 metrovým návazcem je vcelku složité, ale byla to jediná metoda jak v těchto dnech, za tak krátkou dobu, docílit záběru. Velikost ryb se pohybovala maximálně k dvanácti kilogramům.

V kalendáři začaly ubíhat dny pátého měsíce v roce a to teprve nastal ten pravý čas. Zprávy byly takové, že v úseku řeky, o který jsem se zajímal… Je narvaný rybář na rybáři. Nic pro mě. Volba padla na úsek o jez výš, kde byla situace lepší. Vybral jsem si chytání přímo pod říční navigací v korytě. K otestování jsem si vzal i nový boilies Gigantika. Na akci jsem měl 4 dny.

První večer přišlo pár malých kaprů a jeden prudivý metrový sumec. Během druhého dne jsem viděl vyskočit opravdu masivního černého šupináče. Vyskočil cirka 50m pod mým krmákem, kousek od břehu. Odhadoval jsem ho, ať nežeru, na 16-18kg. Vím, že se ryby třou o nějaký kilometr víš a tak logicky musel v nadcházejících hodinách plout přes můj krmák. Nedočkavost a smysly lovce byla na 100%, ryby tu byly. Večer záběr ovšem nepřišel.

Masivně pupkatý černý šupináč
Ráno ve 4:05 dosedly montáže na své místo. Šel jsem hned dospat. Něco málo před pátou ranní dostávám opatrný záběr na horní prut. Než přiběhnu k prutu cívka už se zvesela roztáčí a kapr si to upaluje co nejdál od mého místa. Boj začal. Ihned si uvědomuji, že mám pěknou rybu na prutu. Největší část boje jsme s kaprem strávili v místech před podběrákem. Po celou tu dobu jsem stál po trenky ve vodě, protože jsem o něj nechtěl přijít v kamenech přímo u břehu. Po patnácti minutách jeho obří pupek vklouzl do podběráku a já si ho mohl odnést na podložku. Když jsem vystoupil na břeh, začal jsem se klepat. Nevím jestli radostí nebo zimou.. Ale asi obojím. Žasl jsem nad jeho zdravím a úžasně stavěným tělem. Masivně pupkatý, černý šupináč. Na délku neměl ani 90cm, ovšem váha trošku pod dvacet.. Rychle pár fotek, video a kapra jsem pustil zpět, aby se mohl věnovat tomu, za čím táhne proti proudu někam k leknínům. Na sto procent to opravdu určit nelze.. Ale dle mého to byl právě ten kapr, který se vyhoupl předchozí den pod mým krmným místem. Nebo alespoň nějaký, jemu hóódně podobný. Zbývající dva dny dostávám do podběráku několik menších ryb do osmi kilogramů.

V neděli odpoledne už musím opět odjet domů, a tak si volám stěhováka, který mě sem vezl. Táta byl v Norsku a mě nenapadlo jiné řešení, kterým se dopravit k vodě, než trochu zainvestovat a využít služby stěhovací firmy, na kterou jsem dostal kontakt od známého… Ten kapr za to stál!

Den dnů
Květ, květ, pak ještě další květ a další a další várky květů… Plynoucí po hladině řeky odehnaly většinu rybářů od břehů. Do toho se po deštivém období zvedl průtok a ani mě nezbývalo nic jiného než vyrazit na jednu velkou svazovou pískovnu. Opět jsem si prodloužil víkend a u vody stál už ve čtvrtek večer. Všude bylo volno a tak jsem si mohl vybrat místo. Toho dne už nezbývalo moc času, a tak jsem pouze rozkrmil hranu, připravil návazce a šel spát. 3:55 a řinčící budík následovaný zvukem rozepínající si ho se zipu od spacáku a bivaku se nese ranním klidem. Za další okamžik slepě nahazuji do mlhy a doufám, že jsem trefil podvodní hranu. To se mi potvrzuje zhruba za hodinu a já zdolávám skoro 14-ti kilového lysce. Jsem opravdu nadšený, protože se mi po dvou letech lysčího prokletí daří zdolat lysce nad 10kg.

Po opětovném nahození prutu koukám na mobilní aplikaci, že prudce klesá tlak a celý den mě mají doprovázet přeháňky a silný teplý vítr, foukající přímo na můj břeh. Paráda. Než aplikaci vypnu, mám další záběr. A od té doby jsem se nezastavil. Den dnů. Do večera zdolávám 14 ryb! Ovšem z 28 záběrů. Do dnes si to nedokážu vysvětlit, ale zkrátka… Bilance 50% úspěšného zdolání ryby je přímo na, slušně řečeno, pozvracení. Používal jsem návazce, které na této vodě takřka nikdy nezradily a teď… Ten den jsem vyzkoušel spousty jiných návazců, různé délky vlasového přívěsu, různé délky návazců… Ovšem ani jedno nepomohlo. Po telefonických debatách s kamarády jsme se shodli na tom, že ryby mají zkrátka v roce dané období, kdy potravu nasávají jinak, opatrněji a to se projevuje i na zaseknutí háčku na nesprávném místě v kapří tlamce. Nejvíce mi pomohly samotné pop-up nástrahy a návazce určené právě pro ně. Ty jsou zkrátka mnohem chytlavější než montáže na potápivé boilies. Jedinou útěchou, bylo to, že většina ryb, které jsem zdolal, byla ve váhové kategorii mezi 10-13,5kg!

Po osmé hodině večerní ustal vítr a tlak začal znovu stoupat. Do neděle jsem pak udělal pouze jeden jediný záběr od středního kapra. I v rybařině se mění věci ze sekundy na sekundu. Nikdy nevíte, co bude tu následující…

Červen
Školní rok se pomalu chýlil ke konci, s tím i konec kapřích hrátek, tření. Kapři jsou nyní pohublí a na mnoha místech pošramocení. Po krátké pouze se ale opět pouštějí do masivního krmení, aby všechny ztráty dohnali. To byla další šance si perfektně zachytat. Vyrazil jsem opět na svazovou pískovnu, ovšem na jiné místo než na výpravě předchozí. Nyní jsem se už nehnal jen po opravdu velkých kaprech, ale chtěl jsem si zachytat. V cestě mi tentokrát stálo neuvěřitelné dusno. Nejvíce ryb chodilo pouze v ranních hodinách. Třetí večer začalo něco, s čím jsem se u vody ještě nesetkal. Tu výpravu byl se mnou u vody i nový Tempest V2. V něm jsem, jako každou volnou chvíli, projížděl facebook, co je kde nového a top vidím mnoho zpráv od rybářů typu „Tak to je peklo, málem mi ulítl bivak“, „Tohle jsem ještě nezažil, pohroma“. Potom jsem se koukl na Radar a zjistil, že přes celou Českou republiku je obrovský červenobílý mrak, značící krupobití a přívalové deště. Nejhorší na tom bylo, že se to řítilo přímo na mě. Okamžitě jsem se chopil podlážky a sady kolíku, abych vše zpevnil, ukotvil a podlážku natáhl před nový bivak, aby nebyl hned od krup děravý. Bylo jedenáct večer a já na poslední chvíli stihl vytáhnout pruty a odhodit je daleko do trávy a zbytek všeho schovat.

Potom to začalo…
Po pár minutách bylo v Tempestu 10 čísel vody hrnoucí se z kopce za mnou. V dáli jsem slyšel spadnout strom, veliké vlny se tříštily o písečný sráz, kroupy bubnovaly na střechu přístřešku a přední panel byl větrem prohnutý do oblouku. Seděl jsem na lehátku jako na hřebíkách a srdce mi bušilo až v hlavě. Hrůza. Ke třetí ranní to přestalo a já vykoukl ven a utíkal vykonat malou potřebu, kterou jsem celou dobu držel. Všude byla hromada listí a větví. Ale já nezaznamenal ani jednu ztrátu na výbavě. Vzpomněl jsem si na slogan v Trakker katalogu; Tempest klidný před, při i po bouři. Jiný bivak bych opravdu nechtěl. Ale to jen taková vsuvka.

Nervy na dranc!
Hned před rozedněním jsem opět nahodil. Přišlo mi to, jakoby všechny ryby z revíru byly větrem naváté přímo přede mnou. To dopoledne se na podložce vystřídalo snad 15 kaprů do 12 kg. Paráda. Pak už zase vysvitlo slunko a záběry ustaly a já usoudil, že je dobrý čas na sušení věcí z noci. Ve tři odpoledne jsem měl jet domu. Při sušení dostávám pomalý padák na pravý prut. Prut zvedám a cítím typické drhnutí vlasce o nějakou překážku na dně. Během sekundy se stalo to nejhorší. Vytahuji zbytek přeřízlého šokáče 0,50 mm. Neváhám a po navázání všeho nového nahazuji zpět do míst, odkud přišel záběr. Zhruba po hodince dostávám opět padák. Zase cítím tah od menší ryby a s ním i drhnutí. Ač zdolávám z jiného úhlu, stalo se to samé. Vytáhnu zbytek vlasce, kouknu na hodinky a zbývá cirka hodina, než pro mě přijede táta. Nedá mi to a vše znovu navazuji, jen s rozdílem, že přebiji na 0,70 mm šok a dám ho o 10 metrů více. Mířím do stejných míst, nahazuji, kontroluji návazec při letu, vše v pořádku, dopadá na hladinu, cítím klepnutí olova a dno. Povoluji vlasec, že na něho dám backlead. Když i ten ťukne o dno, nesu prut do vidliček. V tom mi prut něco bere z rukou a cívka mého „magnéska“ se začne prudce roztáčet. Nechápal jsem… 10 sekund po náhozu a mám opět záběr!

Neuvěřitelné!
Kapr se rozjíždí a bere si neuvěřitelné množství vlasce. Vlasec nestíhá prořezávat vodu a já pomalu začínám tušit, že mám prase. V tom vidím, jak z dálky jede přímo nad kapra stádo plachetnic. Když se kapr ukáže na hladině asi metr od přídě jedné z nich.. Neváhám a pouštím po vlasci druhý backlead a vše zcela povoluji. Nervy na dranc! Musel jsem konat rychle! Asi po minutě plachetnice odjely a já mohl opět dovinout. Kapr tam stále byl, sice úplně jinde, ale byl. V tom všechny plachetnice zastavily a její posádka se stala diváky tohoto cirkusu. Říkám si, že je to mohlo napadnout klidně o minutu dřív a ušetřit mě těch nervů… Asi až po 20 minutách jsem ho dostal do podběráku a teprve tam zjistil, že je to lysec! V tom jsem si musel sednout do vody a opravdu si odpočinout. Stejně tak kapr. Srdce mi bilo a kolena se klepala. Po minutce relaxu jsem ho zvedl na podložku a v zádech slyšel aplaus ozývající se z plachetnic. Absolutně neskutečná ryba. Kapr byl opravdu unavený a tak jsem udělal několik rychlých fotek a krátký videozáznam a potopil jsem se s ním do hlubin, kde jsem ho mohl propustit ze svých náručí. Poděkoval jsem vodě a začal rychle balit, protože táta už přijížděl.

Za vším hledej plovoucí nástrahu
Plovoucí nástrahy, věc, která dokáže během krátké chvíle změnit průběh doposud neplodné výpravy. Plovoucí nástrahy, věc, která dokáže přelstít k záběru i opravdu opatrné kapry. Je to věc, se kterou se dá různě pohrát. Bavím se tedy o používání samotné plovoučky, bez metody „na panáčka“. Můžeme zkoušet její vzdálenosti ode dna, barvy, vůně… Můžeme experimentovat s esencemi či různými sladidly. Za mě je to zbraň číslo jedna pro lov opravdu velkých kaprů. Pokud chytám na stojaté vodě, používám je téměř vždy alespoň na jednom prutu. Již za dobu, co zdobí popky mé návazce se mi na ně podařilo ulovit opravdu velké množství ryb a to i opravdových klenotů. Viz. lysec z podplachetnic 🙂

Ondřej Rezek

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Prosíme, vložte komentář
Prosíme, vložte své jméno